Monthly Archives: November 2020

Jak to vidím – Monika Jelínková

Odborná diskuze a články

Jak to vidím

Večer mi kamarádka poslala odkazy na články, které putují u nich v kraji po internetu a v místním tisku. Lidé – zastupitelé i veřejně známé osobnosti – v nich vyslovují svůj nesouhlas s plánovanou transformací zařízení, které dlouhá léta poskytuje služby lidem s postižením. Padají tam zdánlivě logické otázky typu: „Proč rušit něco, co téměř 100 let spolehlivě funguje? Co s budovou, do které se investovaly desítky miliónů? Klienti jsou tam zvyklí, přesun jinam a každá změna je pro ně náročná ….“.

Historicky je na lidi s postižením nahlíženo jako na objekty péče, kteří patří do ústavu. Tam jim je nejlépe, jsou tam odborníci, kteří se o ně postarají. Sama jsem speciální pedagog a už při studiu jsem si uvědomovala, že je to celé zaměřeno na to, co lidé s postižením neumí, nezvládnou, nedokáží, v čem jsou omezeni. A v duchu „čemu věnujeme pozornost, to roste“ se i děje. Už na praxi a následně v zaměstnání jsem byla překvapena, kolik lidí v ústavech žije, co dokáží a zvládnou. Napadalo mě, „proč jsou tu takto hromadně zavření, přece to musí jít i jinak“.

Vnímám, že široká veřejnost je stále přesvědčena o tom, že člověk s postižením patří do ústavu. Mám velkou potřebu vykřičet do světa, že lidé do ústavu nepatří. Nikdo z nás tam dobrovolně žít nechce. Proč ve 21. století obhajujeme něco, co sami pro sebe a své blízké nechceme?  Řada výzkumů dokazuje, že lidé chtějí žít doma, nikoliv v ústavu a to nejen senioři, ale i lidé s mentálním postižením, kteří v ústavech žijí často od dětství a jiný způsob života neznají
(https://adpontes.cz/je-spravne-rusit-velke-ustavy-a-domovy/).

Před usnutím děkuji za zázraky, které mám možnost denně zažívat. Setkávat se s lidmi, kteří kvetou přímo před očima, je nádherné. Jsem velmi vděčná za příležitost dělat práci, při které vnímám její užitečnost, smysluplnost a prospěšnost. Následuji hlas svého srdce, který vede mé kroky cestou transformace sociálních služeb.

Už od mala mi byla blízká rovnost všech lidí, nepochybovala jsem o ní. Nechápala jsem, když se někdo povyšoval nebo naopak ponižoval či nechal ponižovat druhými. Žiji svůj život v přesvědčení, že jsme tu proto, abychom se od sebe vzájemně učili, inspirovali se, pomáhali si a spolupodíleli se na rozvoji. Každý z nás potřebuje čas od času poradit, podpořit, nakopnout nebo k něčemu dokopat J. Ano, tak to je, jsme tu sami za sebe, ale součástí celku. Ta rozmanitost, pestrost a spektrum možností je obrovská. Dopřejme ji sobě i druhým.

Někteří z nás nedostali příležitost vyzkoušet si žít a tvořit podle svých představ. Mám na mysli lidi, kteří celoživotně žijí v ústavu. Co dlouhodobě podpíráme, to ochabuje. Spoustu „ochablých“ lidí potkávám ve službách. Stále dokola o lidech s postižením žijících v ústavech rozhodujeme. Říkáme jim, co je pro ně nejlepší, jak a s kým by měli žít. Neptáme se jich, naučili jsme je, aby se ptali oni nás, protože my to víme lépe. Nemají možnost se svobodně rozhodnout, kde a s kým budou bydlet, kdy a co budou jíst, jak a čím naplní svůj den. Nevnímají to jako ztrátu, ochuzení, omezení, neví, o co přichází, jelikož neví, že to jde i jinak, chybí jim srovnání. Jejich život organizuje a řídí někdo jiný. Každý z nás v hloubi své duše ví, co je pro něj nejlepší a nenaplněnost života vede k frustraci.

Lidé s postižením jsou lidé jako my, se svými hodnotami, emocemi, radostmi i starostmi a také s něčím, co nás všechny přesahuje. Umožněme prosím lidem s postižením, aby se mohli spolupodílet na tvorbě svého života a podpořme je v rozhodování. Bez nás to nedokážou, nemají předchozí zkušenost a neví jak a kudy.

Lidé, kteří opustili ústavní zařízení a žijí s podporou v komunitní službě, mi připomínají motýly, kteří si lezou po louce sem a tam a najednou si uvědomí, že jejich součástí jsou i křídla, o kterých mnohdy ani nevěděli a neuvědomovali si jejich přítomnost. Použijí je a vzlétnou, koukají na tu pestrost květů a nestačí se divit, o co přicházeli.

S radostí a potěšením s vámi sdílím tuhle nádhernou transformaci lidí, kterou mám tu možnost a čest pozorovat a být její součástí. Nemám na mysli transformaci budov, těm po pravdě moc nerozumím, ale transformaci lidského prožívání a rozvoje. Neřešme budovy, ty si své uplatnění časem najdou. Věnujme pozornost lidem, kteří v těch budovách žijí.

Neomezujeme lidi s postižením a tím i sebe, ale vzájemně se obohacujme.

O autorce:

Mgr. Monika Jelínková, DiS.

www.monika-jelinkova.cz

Supervizorka, lektorka a konzultantka pro rozvoj komunitních sociálních služeb.

Podporuje proces transformace a deinstituionlizace sociálních služeb v několika zařízeních napříč ČR. Podílí se na organizaci kulatých stolů a diskuzních setkání na téma transformace sociálních služeb. 10 let působila v zařízení, které poskytuje služby v duchu ucelené rehabilitace lidem s tělesným a mentálním postižením, jako speciální pedagog, sociální pracovnice, vedoucí týdenního stacionáře a chráněného bydlení.

Koncept nezávislého života

Úvod

Koncept nezávislého života

ENIL (European Network on Independent Living) – Evropská síť pro nezávislý život

Bližší informace na https://enil.eu/.

Koncept nezávislého života je mnohem starší než Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „Úmluva“). Hrál klíčovou roli při přípravě Úmluvy, zejména čl. 19 (právo zvolit si, kde, s kým a jak žít svůj život). To umožňuje sebeurčení, na kterém je koncept nezávislého života založen.

Nezávislý život neznamená, že lidé se zdravotním postižením musí být nezávislý ve smyslu žít vysoce individualizovaný a soběstačný život, v odstupu od ostatních lidí. Je založen na sociálním modelu, který uznává, že lidé nejsou omezeni ve svých volbách kvůli jakýmkoli rysům nebo podmínkám samotné osoby, ani sociálnímu a fyzickému prostředí, ve kterém žijí.

Neustále se diskutuje o nezávislosti, vs. vzájemné závislosti. Všichni lidé jsou na sobě vzájemně závislí. Koncept nezávislého života neznamená být nezávislí na jiných osobách, ale mít svobodu volby a kontrolu nad svým vlastním životem a životním stylem. Zahrnuje příležitost činit skutečná rozhodnutí a rozhodovat o tom, kde žít, s kým žít a jak žít.

Nezávislý život vyžaduje:

  • dostupnost prostředí, dopravy a informací
  • dostupnost technických pomůcek
  • přístup k osobní asistenci a/nebo komunitním službám

Stejné možnosti pro všechny

  • vyrůstat v rodinách
  • chodit do sousední školy
  • používat stejný autobus
  • pracovat v zaměstnání
  • zakládat rodiny

Služby musí být dostupné, přístupné všem a poskytovány na základě rovných příležitostí. Nezávislý život je pro všechny osoby se zdravotním postižením.

Supervize

Nabízíme, Supervize

Supervize  je celoživotní forma učení, zaměřená na rozvoj profesních  dovedností a odborných kompetencí pracovníků v pomáhajících profesích. Je kladen důraz na aktivaci jejich potenciálu v bezpečném a tvořivém prostředí.

Jedná se o systematickou reflexi profesního jednání. V supervizi jsou jako témata prosazovány a sebereflexivně zpracovávány otázky, problematické oblasti, konflikty a případy z pracovního prostředí.

Ve  společném  hledání  supervize  podporuje  učení  se  samostatných  osob,  skupin,  týmů  a  organizací. Slouží  tak  rozvoji  osob  a  organizací, pochopení  a  jistotě  vlastní  role, utváření  efektivních  pracovních  vztahů a mnoho dalšího.

Konzultace a metodická podpora ve službách, které jsou v komunitně (po transformaci)

Konzultace a metodická podpora

Konzultace a metodická podpora ve službách, které jsou v komunitně (po transformaci):

Jsou zaměřeny převážně na riziko přenosu ústavních prvků do komunitních služeb. Přestože se služby nachází v komunitě, mohou se snadno stát menší verzí institucí.

Podle čl. 19 písm. B) Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením by komunitní podpůrné služby, vč. pobytových služeb, měly „bránit izolaci nebo segregaci od komunity“. Izolace a segregace lidí, kteří využívají službu, může přetrvávat i po zrušení velkých institucí. K izolaci a segregaci může dojít v domácnosti v komunitě, pokud člověk nedostává adekvátní podporu nebo pokud je vnější prostředí a služby nepřístupné/nedostupné.

Konzultace a metodická podpora ve službách, které se připravují na proces transformace nebo jej realizují:

Konzultace a metodická podpora

Konzultace a metodická podpora ve službách, které se připravují na proces transformace nebo jej realizují:

Jsou zaměřeny převážně na podporu procesu transformace, zpracování transformačního plánu a jeho implementace do praxe, aj..

Posilujeme proces změny uvnitř zařízení a připravujeme podmínky pro úspěšnou deinstitucionalizaci. To vše zejména prostřednictvím systematické podpory lidí, kteří službu využívají (mapování potřeb, přechodové plány), motivací a přípravou zaměstnanců a nastavením transformační vize a transformačního plánu organizace.